1 knížka – 4 dohody

Úplně první knížka, se kterou jsem začal, jsou 4 dohody. Doporučila mi to psycholožka. Nejdřív jsem se ke knížce vůbec nemohl dokopat, později jsem si jí půjčil v knihovně a pak ležela doma. V tu dobu jsem na čtení nebyl zvyklej, takže jsem přečetl pár stránek a za chvíli na knížku zapomněl. Když se blížil poslední den odevzdání knihy zpět do knihovny, rozhodl jsem se, že to aspoň dočtu. Nakonec jsem knihu přečetl v kuse, což mě hodně překvapilo. Nebyla to úplně nejlepší kniha, ale byla to ta, která mě přivedla ke čtení.

4 dohody jsou vlastně čtyři takové návyky šťastných lidí, jak autor píše. Jsou to: „nehřešte slovem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete.“

Nehřešte slovem. Přirovnal bych to k tomu být v klidu, nenadávat a nestěžovat si. Čím víc si stěžujete, tím víc myslíte negativně a tím horší to je. Navíc čím víc se tohle opakuje stává se to návykem a je složitější s tím přestat. Proto je dobrý nápad si tohohle všímat a popřípadě přestat. Představte si, že máte kamaráda, co si na všechno stěžuje. Není věc, na co by nenašel něco negativního a měl by samé připomínky. Co byste si o něm mysleli? No asi nic hezkého. Hned jak se s ním potkáte, už víte, co vás čeká, a jste automaticky podráždění. Teď se podívejme na nás. Když tohle děláte, budou vás doopravdy lidé mít rádi? No možná, ale spíš ne. Navíc negativní myšlení škodí zdravý, proto je dobré se tohle odnaučit. Jak se to odnaučit? V knížce se bohužel návod nepíše, takže si na to danej člověk musí přijít sám. Mně pomohlo si hlídat, na co myslím. Když myslím negativně, hned přestat. Odůvodnit si proč se to děje a proč to není dobrý. Další dobrá věc je myslet pozitivně. Jak často někoho pochválíte jen tak? A jak často někomu nadáváte že něco udělal špatně?

Neberte si nic osobně. Když jsem četl o tomhle, uvědomil jsem si spoustu věcí, které ve společnosti fungují. Byl jeden člověk, který měl vytvořit projekt do své práce. Dal do toho hodně úsilí a se svou prací byl spokojen. Když projekt předal šéfovi, ten se začal smát a říkal si, to je hrozný. Samozřejmě že to zaměstnance mrzelo. Hodně o tom doma přemýšlel, často byl ve smutku a přemýšlel, že danou práci opustí. Rozhodl se za šéfem jít a o projektu si promluvit. Když mu pověděl o tom, jak zle se cítil, šéf se mu omluvil a řekl, že to takhle nemyslel, že měl jen dobrou náladu, nakonec sám řekl že projekt byl velice dobře provedenej.

Nevytvářejte si žádné domněnky. Domněnky jsou peklo. Vždycky je nejhorší přemýšlet nad něčím, usoudit, že je to pravda, přitom je to úplně jinak. Znáte pomluvy, fungují na stejném principu. Někdo vymyslí lež, ostatní o tom spekulují ale nikdo nemůže potvrdit, že to tak vážně je. Později všichni věří, že to tak je, i když ne. Přesně tohle byste dělat neměli. Sami určitě víte, jaké to je nepříjemné být obětí pomluv. Když vám někdo řekne, hele, poslechni si co jsem slyšel o tom sousedovi. Nesmíte ho nechat mluvit. Ano, je to sice hnusný, ale dobrý zároveň. Nemůžete ponižovat ostatní, když to sami nechcete. Taky ale nebuďte startem. Nikdy nesmíte přemýšlet, jak to je, protože většinou není. Nejčastěji to takhle mám já na instagramu. S někým si píšu a on je na mě naštvanej. Tak si říkám co jsem mu udělal a postupně to řeším. Později jsme venku a popovídal jsem si s ním o tom, pak mi řekl, že to tak jen zní, protože neumí psát vesele.

Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Dobrá rada, určitě jí ještě uslyšíte. Když se o něco snažíte, pusťte se do toho naplno. Jasně, je to náročné, nechcete moc přemýšlet a nechcete se unavit a další věci. Ale pomůžete sami sobě. Když budete dělat vše naplno, budete mít lepší výsledky a bude vás to i více bavit. A taky, budete víc v přítomnosti a ne v myšlenkách.

Celkově kniha jako taková je o ničem. Jasně, rady jsou chytré a rozumné, ale knížka je napsaná manipulativním stylem. Vše, co jsem napsal, pochází z mých zkušeností, nikoliv z knížky. Ve knížce se často opakuje: „Když tohle budete dělat, váš život se zlepší, budete se cítit šťastnější…“ Nelíbil se mi ten styl. Navíc celá knížka se strašně natahuje, vše, co jde napsat na 10 stránek, se protáhlo na 100. Takže, pořád je lepší si přečíst tuhle knížku než žádnou, ale určitě to není nejlepší knížka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *